Den 12: Slet čarodějnic
28. 7. 2016
Probouzíme se až v půl deváté a hrabeme se ze stanu. Zase mrholí. Anglické počasí nás tedy přece jenom dostihlo. V rychlosti balíme a ve čtvrt na deset už sedíme v autě a snídáme. Pak vyčistit zuby, umýt nádobí ze včera, počkat na Katku až dorazí z koupelny, a v deset vyjíždíme.
Jedeme do Dunsteru, který jsme včera kvůli hledání kempu nestihli. V celém městečku se nedá zaparkovat a tak nám nezbývá nic jiného, než dát 1 Libru na placeném parkovišti. Pak samozřejmě potkáváme 3 volná místa. V Dunsteru jsou 2 hrady, které nám nepokrývá naše permanentka. Zde totiž platí National Trust, což je zase jiná společnost. Přímo v centru je osmistranná tržnice z 17. Století. Bohužel se ale nedá nijak rozumně vyfotit, protože kolem stojí zaparkovaná auta. Cestou k autu ještě vlezeme do moc pěkné zahrádky u hradu, která je patrně součástí vstupného, ale co už.
V Porlocku, který je asi 10 km od Dunsteru, takticky zaparkujeme v postranní ulici ještě před centrem. Jdeme na informace, kde nic moc nezjišťujeme, snad akorát, že se dá jít asi kilometr k moři, kde se nachází jakási bažina, která vznika po protržení přírodní hráze hurikánem “Lili” v roce 1996. Přes bažinu vede dřevěný chodníček, u kterého nás varuje cedule, že při desetimetrovém přílivu je pod vodou. Z tabulky u informací si ale pamatuji, že příliv byl asi před dvaceti minutami a chodníček je stále vidět, tak jdeme dál. Hráz je z krásných velkých oblázků. Pomalu si je chceme vzít domů na ohniště, ale kdo by se s tím tahal. Alespoň se na nich na chvíli posadíme, protože jsou krásně vyhřáté. V tu chvíli začíná slušně pršet a tak prcháme zpět přes bažinu na cestu krytou ze stran křovisky. Aspoň k něčemu je to křoví dobré, protože déšť tu nepadá ze shora, nýbrž ze strany.
Vydáváme se do Glastonbury, kde má být podle všeho pohřbený král Artuš. Parkujeme u Tesca a ještě si jdeme pro jistotu nakoupit něco k snědku. Město samotné působí poněkud zvláštně, protože je to tu samý čarodějný obchůdek a po ulicích se potulují zvláštní lidé, ověšení různými cetkami a oblečení do fialové barvy. Přenesli jsme se snad do světa Harryho Pottera? Jdeme se podívat k Glastonbury Abbey, což je jedno ze dvou možných míst, kde leží Artuš. Na zdi jsou vyvěšené plakáty ze starých ročníků Glastonbury Festivalu. Cena vstupného do Abbey nás ale odrazuje, takže jdeme o dům dál. Kolem nás jdou dvě ženštiny ve fialovém a mluví česky. Říkám tedy Lucce, že se jich může zeptat, co je to tu za slet čarodějnic. A ona na to, že jedna z nich je její bývalá profesorka ze střední školy! Vlezou do nějakého obchůdku a tak na ně čekáme venku, kde je překvapíme ze zálohy. Dozvídáme se, že se jedná o sraz kněžstva (goddess), či něco takového. Pak ještě vidíme, že registrace probíhá přímo na radnici. Na ulici je stánek, kde se dají koupit kouzelné hůlky. Vůbec je to tu zvláštní hipísácko-čarodějnické město.
V Tescu si na Wi-Fi snažíme najít kemp. Je tu teda dost draho. Nakonec po půl hodině hledání nacházíme jeden, kde by to mělo stát 16 Liber a jeden naproti, kde cenu neznáme. Cestou se ale ještě stavujeme na Glastonbury Tor, což je strmý kopec čnící asi 150 m nad městem, na jehož vrcholu je zbytek věže kostela z 14. století. To je to druhé místo, kde by mohl odpočívat Artuš. Výšlap stál za to, západ slunce krásně osvětluje okolní pastviny a pole a výhled je nádherný. Ve věži sedí nějaká paní a medituje za vůně jakýchsi vonných smotků, které hoří v rozích. Věž nemá střechu ani dveře a celkově to tu působí dost magicky.
Jdeme k autu a jedeme do kempu. Nejdřív zkoušíme ten, kde neznáme cenu. Je to 27 Liber, uf. Ten druhý je opravdu za 16 a navíc jsme tu úplně sami. Od paní majitelky se dozvídáme, že kemp je starý teprve 5 týdnů, takže vše je tu úplně nové. No prostě paráda.