Den 1: Odjezd
14. 6. 2023
Ráno nás budí slunce a obavy z odjezdu. Nevím, jak vás, ale mě vlastně cestování dost stresuje. Tentokrát je ale hlavní stresátor Lucka, což znamená, že já už nemám nárok a musím se nějak držet pohromadě.
Stále se koukám na mobil, jestli už příšla SMS od dopravce, kdy že to přiveze ten balík. To je totiž vtipná příhoda o tom, jak nám minulý týden ve středu příšel cestovní gril, který jsem rozbalil až tohle pondělí a zjistil, že je rozbitý. Naštěstí byla paní u firmy Kobras moc ochotná a obratem poslala gril nový s tím, že ten rozbitý dopravci rovnou předám zpět. DPD přijelo zhruba kolem desáté, převezmu gril, rozbalím ho, a… je rozbitý na úplně stejném místě. Začínám mít podezření, že se jedná o špatný design a prostě se to tam musí rozbít, dřív nebo později. Domlouvám tedy, že se tam dnes stavíme osobně a vyměníme za kus, který, zatím, není rozbitý.
Mezitím pokračujeme v balení. Auto už začíná být slušně plné a já zase začínám mít obavy o hmotnost.
V tom přijíždí objednaný hovnocuc, aby odvezl naše plaváčky. Až se vrátíme, budeme mít čistý štít.
Tak snad už máme sbaleno fakt všechno. Rychlý oběd, a můžeme vyrazit. Teda, po obědě ještě kafe, samozřejmě.
Jsou skoro tři odpoledne a my fakt jedeme!
První zastávka, výkup železa. Ne, že bychom tu naši plechovku chtěli rovnou prodat do sběru, ale mají tam autováhu. Nejdřív jsem dostal sprda, že blokuju vjezd, ale rychlá stovka to všechno řeší a už jsme na váze. No, krásných 3480 kg. Teda, až na to, že v nádrži ještě chybí zhruba 60 litrů nafty. Ale to už se nějak vstřebá.
Druhá zastávka, Benátky. Akorát jen ty nad Jizerou, kam jedeme vyměnit ten zpropadený gril. Zajížďka zhruba 50 km, ale co se dá dělat, nějak ty ryby grilovat musíme. Máme to cca hodinu cesty a stíháme to tak tak před zavíračkou. Pro jistotu si gril rozbaluji hned na prodejně, abych zkontroloval kritické místo. Plech je tam sice trochu ohlý, ale svár drží. Tak dobrý.
Třetí zastávka, Hornbach. Musíme ještě dokoupit nějaké euro přepravky na volný bordel, co se válí po sklepě. Myslím sklep v autě. Naše auto má totiž dvě koupelny a sklep.
Je skoro půl šesté a trochu nám vyhládlo, takže si děláme na parkovišti před Hornbachem rychlou sváču. A teď už fakt konečně vyrážíme. Teda, skoro.
Čtvrtá zastávka, Decathlon v Teplicích, kde ještě chci koupit busolu. Tentokrát nechci spoléhat pouze na telefony. Zároveň to nebyla tak úplně náhoda, že jsem vybral pro čtvrtou zastávku právě Teplice. Chceme se totiž ještě jednou rozloučit s naší nejvíc nejlepší :) kamarádkou Katrinkou. Potkáváme se před Dekáčem a je nám až do breku. Společně tedy ještě nakoupíme poslední nezbytnosti a pak se asi hodinu loučíme. Během toto ještě natočíme pár videí, kde nám Katrin pokládá záludné filozofické otázky, na které jen težko hledáme odpovědi. Takový vzkaz pro naše budoucí já, po návratu z této cesty.
Je osm večer a místo na spaní je jasné. Rybníček u Cínovce, který nám posloužil jako testovací stanoviště před čtrnácti dny. Tak dobrou!
Stav tachometru: 137 km