Den 5: Esbjerg, Men at Sea, Dánsko
18. 6. 2023
Večer jsem napočítal sedm bydlíků, včetně nás, ale ráno už byly na parkovišti jen tři. Čím to? Asi tím, že jsme včera šli spát v půl jedné a ráno je tak pro nás v devět. Když člověk do deseti skáče venku, tak je to pak docela náročné, stáhnout karty, napsat deník, a tak. Jeden díl Seinfelda na dobrou noc už nepočítám.
Nesnídáme a jedeme rovnou na ostrov, snídani si dáme tam. Tentokrát zkoušíme parkoviště u dalšího z pěších okruhů. Lucka ale potřebuje ještě něco řešit na internetu. Rozkládám tedy vedle auta Starlink a jde se na to. Já se zatím pokouším udělat vafle, abych neporušil naši tradici. Vždycky o víkendu totiž děláme vafle. Je to sice trochu složitější, než doma, ale daří se mi to. Na cestu jsme si koupili takový menší vaflovač, s výkonem 700 W, což je přesně tolik, co snese náš měnič. Dokonce to snesl i dohromady se Starlinkem, který si bere asi 40 W.
Lucka zjistila, že v lesíku vedle nás je jakési dětské hřiště a piknikové stoly. Jdeme si tedy sníst naši snídani tam, a ještě se při tom povozíme na takovém tom sedátku, co jezdí po ocelovém laně, a teď si nemůžu vzpomenout, jak se to jmenuje. Po snídani oběhneme (dobře, objedeme) okruh a k autu se vracíme asi tak kolem třetí. No nic, oběd pro tentokrát přeskočíme.
Děláme si tedy kafe a řešíme, co dál. V pět hodin vyrážíme dál. Jsme fakt marný. Jedeme do blízkého městečka Esbjerg, podívat se na sochy čtyř panáků, co hledí na moře. Celkem nuda, ale třeba pomůže lepší světlo. Rozkládáme si tedy deku hned pod panáky a dvě hodinky studujeme průvodce po Norsku a Švédku a vymýšlíme další plán.
Parkoviště, kde stojíme, je sice hned u moře, s krásným výhledem, ale moc se nám nelíbí, že jsme hned ve městě a přes ulici jsou lidi na terase svého domu, a hned pod parkovištěm vede chodník, kde pořád někdo courá. Jedeme tedy asi 10 km za město do přírodní rezervace Marbaek. Nedá se to srovnat. Jsme hned u moře, za námi les, a před námi nekonečná pláž. Slunce tesně nad obzorem, rudé jak žhavé uhlíky.
Po tomto divadle se jdeme omrknout záchody, které tu, kupodivu, jsou také. Zjišťujeme, že zvenku záchodové boudy je sprcha. Sice studená, ale pro nás jasná volba. Jednak nám až tak nevadí se trošku otužit, a druhak přece jen na parkovišti nejsme úplně sami a naše venkovní sprcha není zcela neprodyšná pro okolní obecenstvo. A musíme uznat, že osvěžující sprcha v Dánském borovém lesíku je naprosto skvělá. Už vyhlížím větev, kam se půjdu ráno pověsit, a těším se, jak si dám zase tu sprchu.
Stav tachometru: 1050 km