Den 9: Trajektem do Švédska
22. 6. 2023
Budík mi zvoní v pul druhé ráno, zhruba půl hodiny před plánovaným připlutím do Švédska. První dobrou zprávou je, že jsme se nepotopili. Balíme své saky paky a ve dvě hodiny už nás ženou do aut. Po dobré půl hodině čekání v autě se teprve rozjíždíme a vyjíždíme na světlo, spíš tmu, Goteborgu. Celník nás poctivě zpovídá a zkouší na nás taktiku dlouhého mlčení, jestli z nás nevypadne nějaké přiznání. Ten kufr plný drog mu ale neprozradím, takže nás pouští dál.
Jsme lehce unavení, po těch dvou hodinách nespánku. Přesto jedeme ještě asi půl hodiny za město na vyhlídnuté parkoviště v přírodě. Po přečtení recenzí nechceme totiž parkovat ve městě. Od naší poslední návštěvy Goteborg asi dost utrpěl a kriminální živly zde často vykrádají obytná auta. Samozřejmě to nemusí být pravda, jsou to jen komentáře, ale nechceme to riskovat.
Ráno, no dobře, v jedenáct, se budíme u přírodního sportoviště, kde jsou pěší i běžecké trasy, v zimě dokonce osvětlené. Volíme jeden z kratších okruhů a okamžitě zabloudíme. Mapy.cz nás ale jistí a nakonec se vymotáme zpátky u auta. Říkáme si, že je škoda nevyužít venkovní tělocvičny, kde je dokonce i hrazda a tak není potřeba věšet kruhy. Trošku si zamakáme a nastává čas na sprchu. To se jeví jako asi největší problém dneška, protože fouká hrozný vítr a naše závěsy tak vlají za autem všemi směry. Odvážně je tedy dávám pryč a ukazuji svou holou záď parkovišti. Nikdo tu zrovna není, takže pohoda. Lucka si myje vlasy, což je taky vtipný zážitek. Nechce totiž stát příliš dlouho nahatá za autem, takže zůstává oblečená a hlavu má nakloněnou nad lavor. Ze mě se tak stává ovladač sprchy a občas i držák. Společnými silami to zvládáme. Teď sprcha. Na okruhu běhá nějaký chlapík, takže pro jistotu věším alespoň jeden závěs a držím ho, aby neuletěl. Lucka si zrovna myje obličej, když v tu chvíli foukne vítr, vezme dveře a pošle je směrem k onomu obličeji. No řeknu vám, i sprcha může být zážitek.
Odpoledne jsme se pustili do stříhání videa. Ani jeden z nás to pořádně neumí, takže jsme se daleko nedostali. Ale alespoň jsme začali. Do toho ještě řešíme situaci s Lucčinou sestrou Káťou, která zrovna odlétá na první sólo dovču do Portugalska a její let má dvě hodiny zpoždění. Což tedy znamená, že nestihne navazující let a bude muset s aerolinkou řešit hotel, atd. Docela křest ohněm.
K večeru už jen přejíždíme na další nocoviště. Vybrali jsme si nedaleký ostrůvek Tjorn. Cestou jsme ještě chtěli shlédnout pohřebiště z doby bronzové, ale bohužel bylo oplocené a tou dobou už zavřené. Fotíme tedy alespoň z dálky jeho hlavní symbol, moderní skulpturu hlavy, a jedeme spát.