Den 2: Chrám Zubu a botanická zahrada
17. 2. 2016
Vstáváme v 7 hodin a snídáme včera koupenou papáju. Busem 654 jedeme do Kandy a pak pěšky k chrámu Buddhova Zubu. Před vstupem do širšího areálu chrámu si musíme obléci kalhoty a ochranka nám zběžně prohlíží batohy. Stále mají nějaké otázky, ale jejich lámané angličtině moc nerozumíme. Pak nám to dojde, ptají se nás, jestli jsme z armády, protože Lucka má maskovaný batoh a já maskovanou brašnu. Během naší cesty se nás takto ptá ještě dalších asi deset lidí :).
Procházíme zahradami okolo chrámu a před vstupem si musíme odložit boty do úschovy, o které už předem z jiných cestopisů víme, že bude chtít 100 LKR za navrácení bot. Za vstupné platíme 2x 1000 LKR - zdá se nám to dost, ale jak později zjišťujeme, toto vstupné je ještě dost levné. Míjíme prodejce květin, které si můžete koupit a donést je na oltář před Buddhu. Odoláváme a vstupujeme do chrámu. Jsme zde zrovna v obřadním čase, kdy se sem hrnou davy lidí, kteří chtějí spatřit schránku s Buddhovým zubem. Schránka je v několika dalších schránkách, zavřená v místnosti, která se otevírá pouze během tohoto obřadu. Samotný zub tedy neuvidíte, kdo ví, jestli tam vůbec nějaký je. Během času se totiž různě přesouval z místa na místo, podle toho, kdo jej zrovna ukradl.
Všude v chrámu voní vonné tyčinky a květy položené na stolech. V hodinu H se radši klidíme ven, protože po otevření místnosti se Zubem nastává neuvěřitelná tlačenice. Procházíme si ještě areál a fotíme opice, které se zabydlely na půdě jedné z starých budov, ve které je dnes jakési muzeum. Na chvíli si sedáme pod posvátným stromem, který je obestavěný zdí a schodištěm, po kterém se dá jít blíže ke koruně. Nahoře je opět oltář, kam věřící pokládají květiny a další obětiny. Celé to tu působí velice harmonicky a poklidně.
Po návštěvě chrámu si venku v džusárně dáváme banánový a ananasový džus z čerstvého ovoce po 100 LKR. Mňam. Pokračujeme k menšímu autobusovému stanovišti, kde nacházíme spoj do Peradeniya, kde se nachází botanická zahrada.
Po asi 5 kilometrech a půl hodině cesty vystupujeme před zahradou. Platíme 1100 LKR na osobu a vstupujeme do areálu. Zahrada je obrovská a projít ji celou by bylo tak na den. Máme ale jen jedno odpoledne a tak děláme, co se dá. Většinu rostlin ani neznáme, ale poznáváme alespoň orchideje, fíkusy, fíkovník a “palmu”, kterých je tu mnoho druhů. Dále jsou tu makaci, svým chováním připomínající holuby, a mraky netopýrů.
Cestou zpět opět odmítáme “výhodné” nabídky tuk tukářů a mávnutím ruky si zastavujeme autobus do Kandy. Na večeři jdeme do arabské restaurace, ve které vidíme další bílé tváře. Ptám se obsluhy, kde je záchod. To jsem ale neměl dělat, protože po průchodu potemnělou uličkou jsem se dostal na místo, kde se mi zvedl žaludek už jen z toho smradu. Chtěl jsem si alespoň před jídlem umýt ruce, ale nebylo kde. Vracím se tedy zpět a ptám se, zda je zde někde umyvadlo. No bylo, přímo v restauraci. I tak si ale po návratu ke stolu raději dezinfikuji ruce. Jeden nikdy neví, je to tu fakt špinavé a očkování proti žloutence nemáme, neb jsme ho nestihli (chce to alespoň měsíc předem). Jídlo je ale dobré, platíme 500 LKR za oba. Pro příště si ale pamatujeme, že si nemáme dávat nic s masem, protože je buď plné kostí a chrupavek (kuřecí), nebo je to jen tlusté maso a špek (hovězí). Zůstaneme tedy raději u zeleniny.
Cestou zpět na hotel potkáváme Míšu a Petra, kteří, jak jsme zjistili, měli dnes podobný program. Museli jsme se vždy o chvíli minout. Do hotelu už jedeme jako profíci autobusem za pár šušňů. Tuk tuky přenecháváme místním, kteří jsou jistě bohatší (nejsou, ale stejně s nimi jezdí).