Den 10: Rodiště krále Artuše
26. 7. 2016
V noci nás budí podivné funění a chroupání za hlavou. Usuzujeme, že se jedná o útok ovcí a jdeme se na ně podívat. Přímo za hlavou nám leží ovce opřená o stan a spokojeně přežvykuje. Jsou 4 hodiny. Povídám kuš, nic, šťouchám do ní, nic, přitom přes den když se k nim člověk přiblíží na pět metrů tak už upalují. Po chvíli se líně zvedá a kráčí pryč. Pak se otáčí a jde zase zpět a drcá do nás hlavou. Zmateně po sobě koukáme a přemýšlíme, jak ji odehnat. Nakonec na naše kušování reaguje a jde pryč. Ještě jí pro jistotu popoháním zpět do ohrady, jejíž ohradník bez proudu ovce vesele ignorují a podlézají.
Ráno při balení stanu zjišťujeme, že útok byl úspěšný a ovce nám nepozorovaně užvýkala jednu plastovou součástku ze stanu. Navíc kolem stanu je minové pole, takže musíme opatrně našlapovat. Vstáváme v osm a vyjížídíme opět před desátou. No co, jsme přece na dovolené. I když hodilo by se nám někdy zůstat 2 noci na jednom místě, abychom ušetřili čas potřebný k stavění a balení stanu.
Jedeme k St Michael Mount, což je patrně anglická obdoba Mont St Michel ve Francii. Je to ostrov kousek od pobřeží, kam se dá za odlivu dojít suchou nohou a na jeho vrcholu stojí opatství. Je ale o poznání menší. My bohužel přijíždíme zrovna za přílivu a tak je cesta na ostrov pod vodou. Funguje zde vodní taxi, které ale odmítáme zaplatit, protože by nás cesta tam a zpět přišla na 10 Liber. Navíc vstup do opatství je zvlášť a vstup do zahrad také. Ostrůvek ani nevypadá nijak zvlášť zajímavě, jako třeba ten ve Francii, kde stojí celé malé městečko.
Přemýšlíme, jestli se jet podívat na Land’s End, tedy nejzápadnější cíp Anglie, ale nakonec nejedeme. Stavujeme se ale v Chysosteru, což je pozůstatek vesnice z doby Římsko Britské, přibližně z 2. a 3. století našeho letopočtu. Jedná se o devět kruhových domů s nádvořím, které se prý našly pouze zde v nejzápadnější části Cornwallu. Jeden z nich je obzvláště zachovalý, se zdmi vysokými přes metr. To jsme ani nečekali.
Naší poslední dnešní zastávkou je hrad Tintagel, kde se prý narodil král Artuš. No podle toho to taky vypadalo. Ve vesnici bylo asi 5 placených parkovišť a jinde se nedalo. Parkujeme tedy za 1,80 Liber a ve čtyři hodiny vyrážíme na hrad. Tam nás ještě zaskočí s tím, že dnes není vstupné pro členy English Herritage zdarma, ale za drobný poplatek (3,40), protože prý mají nějaký “event”. To je samozřejme kravina, protože event už ve čtyři hodiny dávno skončil, ale co se dá dělat, když už jsme tu. Z hradu samotného nic moc nezbylo, pouze pár zdí a nějaké ty základy, protože jeho velká část spadla při sesuvech, které zcela oddělily poloostrov, na kterém hrad stál, od pevniny. Krajina útesů v okolí je ale nádherná a úplně to do nás vlévá takový ten pocit, kdy si představujete, jaké to asi bylo v oné době. Ještě před tím, než tu byl hrad, tu byla veliká osada čítající asi 100 domů a která, dle nalezené keramiky, obchodovala s Římskou říší. To bylo v Době temna (Dark Age), asi ve 4. až 6. století. Doba byla temná kvůli chaosu a migracím po rozpadu Římské říše způsobujícím ekonomický a kulturní úpadek společnosti.
V šest hodin jsme už u auta a jedeme do nejbližšího městečka nakoupit pečivo, abychom měli co zakousnout k večeři pro případ, že by ještě stále pršelo. Dnes bylo totiž celý den sychravo a chvílemi mrholilo, stejně jako teď. Nakonec se nám cestou podaří chytit slušný internet a tak hledáme kemp v naší cenové relaci. Cestou k němu potkáváme odbočky asi na 20 jiných kempů - v této oblasti, u pobřeží, je jich opravdu hodně. Ani je ale nezkoušíme, protože ten co máme vyhlídnutý stojí 15 Liber na noc, což je nám vyhovuje.