Den 14: Běhání po Bathu

Ráno se nám nechce vstávat a tak vylézáme až skoro v půl deváté. Snídáme PBJ, tedy peanut butter jelly sandwich, kde jako jelly používáme marmeládu. No, jíst se to dá.

V deset vyjíždíme do Bathu, starého lázeňského města, kde některé lázeňské budovy postavili už Římané. Kupodivu se nám daří zaparkovat v jedné uličce zdarma, ale pouze na 2 hodiny. Děláme si tedy okružní procházku po městě, které je plné obchodů, lidí, pouličních umělců atd. Působí ale hezky upraveně, nikdo nikam nespěchá, prostě taková lázeňská pohodička. Naše parkovací doba uplynula a tak jdeme k autu. Ještě se nám ale z města nechce, takže přejíždíme k Sainsbury’s, kde je ale parkování pouze na hodinu a půl a po parkovišti chodí týpek, který si fotí SPZky, takže to fakt hlídají. Alespoň si tedy dojdeme nakoupit něco k obědu a popojíždíme autem k Royal Victoria Park, kde asi 20 minut hledáme místo k parkování. Nakonec se zadaří a dokonce ani není limitované časem. Před námi sice stojí auto s uraženým zrcátkem, které se válí po zemi, ale snad se jedná o ojedinělý incident.

Bereme deku, která už s námi byla v půlce Evropy a která jezdila ještě ve Škodě 120 mých rodičů a je tak možná starší jak my, a jdeme si udělat piknik v parku. Konečně nějaká dovolená a ne pořád jen běhat po městě. Po chvíli nám to ale nedá a zase běžíme do města. Lucka chce totiž udělat ještě jeden nájezd na Primark, kterého se včera v Bristolu nestihla nabažit, protože jsem jí časově limitoval kvůli parkování. Tentokrát také něco pěkného ukořisťuje, takže už bude snad spokojená.

Na ulovené Wi-Fi ještě hledáme kemp na dnešní noc, chceme totiž ještě trochu popojet směrem k Doveru, abychom toho zítra neměli tolik. Je to ale bída, protože kolem dálnice na Londýn nic moc není a čím blíže k Londýnu, tím dražší. Nakonec se rozhodujeme, že pojedeme zpět tam, odkud jsme ráno přijeli, protože je to jistota a nebylo to špatné. Škoda jen, že jsme nevěděli, že v Bathu strávíme celý den, jinak jsme nemuseli ráno balit stan a ušetřili bychom tak trochu času.