Den 18: Nachystejte nám uzenáče!

Dnes je poslední den našeho pobytu na Srí Lance. Musím říct, že už se dost těšíme domů a celkově jsme z této dovolené spíše utahaní. Včera jsme se rozhodovali zda jet busem, protože ten končí asi tak půl hodiny cesty od samotného Colomba, a nebo vlakem, který končí logicky na hlavním vlakovém nádraží, kam stejně chceme jet. Na netu jsme se totiž dočetli, že je tam možnost odložit si za pár šupů batohy, čehož chceme využít, abychom je nemuseli tahat celý den na zádech. Nakonec jsme se rozhodli pro autobus, protože s vlaky nemáme úplně dobrou zkušenost (viz cesta do Ella). Autobus byl klimatizovaný moderní stroj, tak, jak ho známe od nás. Express to byl v tomto případě proto, že jede po dálnici. Jediné dálnici na ostrově, kam se zřejmě podívají jen tyto autobusy, případně dodávky se soukromým řidičem. Nebo tak nám to alespoň přišlo, protože dálnice byla úplně prázdná (je totiž za poplatek).

Asi po hodině jsme vystoupili a hned skočili do dalšího busu, tentokrát už standardní rachotiny, který nás měl odvézt na vlakové nádraží. Prý půl hodiny. V tomhle provozu, kdy se z dvou-proudové silnice stává čtyř-proudová, nám to trvalo asi tak hodinu a půl. To bychom tam byli dříve tím vlakem. No nic. Na nádraží úspěšně nacházíme “šatnu”, kde je i možnost odložit si batohy. Ty ukládáme do asi tak sto let starých skříní dimenzovaných na obrovské kufry, s kterými snad cestovali ještě kolonialisté. Úschova batohů na celý den nás stojí 56 LKR.

Vytipovali jsme si pár míst, kam bychom se chtěli podívat a začínáme s opěvovaným Galle Face Green, což by měl být pás zeleně podél pobřeží zbudovaný v 19. století. Jdeme pěšky a průběžně odháníme tuk tukáře, kteří nesnesou pohled na lidi chodící po svých. Pás zeleně tu opravdu je, nicméně místy je to spíš pás hlíny. Není tu jediný strom ani palma a tak se není kde schovat před sluncem. No nadšení opravdu nejsme.

Projdeme tedy tuto “nádheru” a hledáme bus, který by nás odvezl blíže k Factory Outletu, kde se prodává levné značkové oblečení z místních továren. Když asi po další hodině cesty dorazíme na místo, tak jsme z nabídky dost zklamaní, nebo alespoň já - pánské věci jsou tu maximálně ve velikosti M. Lucka si ale kupuje pár drobností a když už nic, tak je tu klimatizace a tak se trochu ochladíme.

Teď už míříme zpět k nádraží, cestou ale ještě jdeme přes Independence Square, kde fotíme Independence Memorial Hall postavenou na počest osvobození se od Britské nadvlády v roce 1948. Také si všímáme, že zde nejsou žádní prodejci různých nesmyslů se svými stánky. Asi je to tu dost regulované, aby to působilo čistě a upraveně. No a funguje to, protože Colombo je jedno z těch čistších měst, která jsme viděli. Neříkám čisté, ale čistší.

Procházíme ještě Viharamahadevi Park, fotíme kopii Bílého domu (radnice) a stavujeme se na jídlo v slušně vypadající jídelně. No možná až tak slušná nebyla, protože Lucce je poprvé za celou dovolenou špatně od žaludku. Já už si to tu několikrát zažil a nic mi není. Naštěstí jsme na tuto eventualitu připraveni a prášek to jistí.

Kolem osmé jsme konečně i s batohy před nádražím a hledáme, odkud jezdí “express” bus na letiště. Dočetli jsme se totiž, že se máme za každou cenu vyhnout místní lince 187, která je dost pomalá, průvodčí dává vyšší ceny než by měl a tak dále. Jdeme kolem Bati a Lucka si kupuje dvoje sandály v přepočtu za 100 Kč jedny. Já samozřejmě nic, největší velikost pánských bot je zde 44. Asi po půl hodině hledání autobusu jsme od ochotného tuk tukáře zjistili, že poslední jede kolem 18-té, protože se jedná o komerční linku. Prý jestli nechceme poslední jízdu tuk tukem za výhodných 1800 LKR. Ne, díky. Chvíli čekáme na “o trochu lepší” místní bus, který prý jede rychleji a má klimatizaci. Po dvaceti minutách jeden jede kolem, ale je plný. Tak nic, skáčeme do první 187, kterou vidíme. 30-ti kilometrovou trasu jsme ujeli za 2 hodiny a autobusový naháněč si řekl asi tak 4x více za lístek, než měl. V tu chvíli jsem byl ale už tak utahaný, že jsem mu to bez odmlouvání zaplatil. No zase tolik se nestalo, místo 17 Kč jsme zaplatili asi 60. A aby toho nebylo málo, tak nás ještě vyklopil 1 km od letiště, u příhodně zaparkovaných tuk tuků. Moc se nám ven nechtělo, protože bus by měl jet až na letiště, ale vyhodil nám batohy na ulici a s úsměvem ukazoval na tuk tuky. No prostě kolem letiště se, velmi slušně řečeno, nevyskytují zrovna nejlepší lidé… Došli jsme to samozřejmě pěšky, už jim nedáme ani rupii!

Na letišti jsme vyměnili zbytek peněz zpět na eura, převlékli se a čekali do 1:40 na odlet našeho letadla. Čekání se celkem vleklo, protože jsme všude stáli hrozné fronty. Nejprve na odbavení, pak na security check, no znáte to. Teď už jen 5 hodin do Dubaie a pak 7 hodin do Prahy a jsme doma!