Den 2: Trajektem do Anglie

Budím se uprostřed noci a dívám se na mobil, je 2:30, uf, mám ještě hodinku spánku. Lucka jde ve 3:20 na záchod, který je stejně přes noc zavřený, a tak vstáváme. V rekordním čase vše balíme, a ve 4:00 už sedíme v autě, připraveni k odjezdu. Trochu jsem neodhadl vzdálenost kempu od Dunkirku, resp. vzdálenost přístavu od Dunkirku, takže to máme ještě skoro 40 km.

Po přečtení různých povídaček na internetu raději zamykám auto zevnitř a vyrážíme na cestu. Ještě je noc, tma jako v pytli, nikde nikdo. Kupodivu v našem městečku ani není žádná zácpa, tak jako byla včera večer, sestávájící se převážně z francouzských vozidel. Budovu DFDS jsme našli celkem v pohodě, parkoviště před ní je skoro plné nocujících cestujících. Taky jsme zde mohli přespat, ale nedá se nic dělat, zase jsme mohli spát pohodlně ve stanu.

Paní za přepážkou mi pouze sdělí, že můj vytištěný dokument o rezervaci je v pořádku, a tak se vydáváme hledat check-in. Trochu se ve změti kruháčů v okolí přístavu motáme, ale nakonec se někde obracíme přes dělící pás a… jsme na check-inu kamionů. Nevadí, přejíždíme další dělící pás a už jsme správně. Po asi třech pasových kontrolách, kontrole kufru a zadního volného sedadla plného krámů jsme konečně zaparkovaní v řadě 33 a čekáme na nalodění. Kolem aut chodí psovodi a vše důkladně očuchávají. Tedy ti psi, aby bylo jasno. V 5:30 se začínáme hýbat a konečně “nás žere” (pozn. redakce, interní vtip) trajekt. Zabíráme si vhodnou měkčenou lavičku a ukládáme se k odpočinku.

Po překonání kanálu se v 7:00 místního času vyloďujeme v Doveru. Celou dobu si říkám “jeď vlevo, jeď vlevo” a celkem to jde, protože jinudy se jet nedá. Jedeme kolem Customs (celnice) a paní na nás mávne, že máme jet na kontrolu. A sakra, teď nás deportují. Příjemný fousatý pán si dřepne k našemu autu a ptá se nás, kam jedeme. Povídáme, že do Anglie. To mu nestačí a chce to upřesnit. Toho nejsme schopni a říkáme, že je to takový roadtrip a vlastně ještě nevíme. Tak prý jestli máme na dnešek zamluvené ubytování - nemáme. Knihu kempů? Nět. Ale máme mobil s internetem. To ho uspokojuje a pouští nás dál. Ještě nám ale doporučuje stavit se na útesech a na hradě. Uf, prcháme, než si to rozmyslí.

Jedu vlevo. Zatím se daří. Nacházíme cestu k Doverským útesům a dojíždíme na placené parkoviště. Je ale tak brzy, že v boudě nikdo není a tak to máme zadarmo. Nemůžu se rozhodnout, kde zaparkovat, a tak jezdím sem a tam. Chci něco ve stínu, ale je to marné. Mimochodem, je jasno, svítí slunce a už v 7 ráno je vedro. Kdo by to byl od Anglie čekal? Doverské útesy jsme už jednou navštívili, ale moc rádi se sem vracíme. Tentokrát jdeme až na konec k majáku, kde chvíli posedáváme a osycháme. Nikoli od deště, ale od potu, je fakt teplo. Zpět u auta jsme asi ve 12 hodin a přemýšlíme, co dál.

Nakonec se rozhodujeme, že zkusíme zajet na hrad a uvidíme, kolik bude stát vstupné a hlavně jestli se vyplatí koupit si permanentku English Herritage, která zajistí vstupy na všechny možné památky po celé Velké Británii. Vstup je za 20 Liber pro jednoho a permice je za 66 Liber pro všechny 3, na 16 dní. Je to sice dost, ale na druhou stranu nebudeme muset řešit jestli se to a to vyplatí vidět - v podstatě stačí navštívit 2 libovolné památky a je to zpět.

Návštěvy hradu rozhodně nelitujeme, protože takhle krásně zpracované vnitřní prostory, včetně nábytku, a různých dobových dekorací v podobě zařízené kuchyně, včetně modelů jídla atd., to jsme ještě neviděli. Samozřejmě netušíme, jak moc se to opravdu podobá 12. století, ale každopádně se nám to líbí. Hrad samotný je obrovský a dal by se tu strávit celý den. Jednak je tu hlavní Great Tower, která má několik pater, a druhak spousta dalších míst, která lze prozkoumat, jako jsou třeba středověké tunely, nebo tunely válečné (druho).

Z hradu odjíždíme po šesté hodině plní zážitků. Stavujeme se ještě v Tescu v Folkestone a jedeme do kempu, který jsme si našli na netu, jako nejlevnější z okolí. Kemp je nakonec pouze za 13 Liber a v krásném prostředí pastvin plných ovcí. Tolik ovcí pohromadě jsme snad ještě neviděli a jsou v podstatě všude, kam oko dohlédne.