Den 10: Svátek světla Midsommar, Švédsko

V šest ráno nás budí podivné zvuky kolem auta. Okamžitě vystřelím z postele a roztahuju závěs do kabiny. Koukám, nikde nic, nikde nikdo. Tak zřejmě nějaká zvěř. Jdu zase spát a budím se až kolem deváté. Venku už praží slunce, na parkoviště přijíždějí první výletníci. Opět jsme totiž v místě, odkud se chodí na procházky.

Po snídani vyrážíme i my, na poloostrůvek Saby, celkem asi osm kilometrů. Krajina je zde mírně zvlněná plochými skalami, které na pobřeží lákají k opalování. Tak pravil knižní průvodce, a měl pravdu. K našemu domečku na kolech se vracíme kolem druhé a vaříme k obědu notně prošlé chilli syn carne z pytlíku a k tomu rýži.

Během procházky jsme zjistili, že dnes se ve Švédsku slaví Midsommar. Našli jsme tedy nejbližší oslavu ve vesnici Kladesholmen (hehe, kládes), Lucka si obléká bílé šaty a květinový věnec na hlavu a můžeme vyrazit. Prý je to jediný den, kdy je legální nosit květinový věnec na hlavě, tak se to musí využít. Na paloučku ve vesnici, hned u mola a skokanské věže, nacházíme asi dvě stě lidí, pár stolků s občerstvením, dvě “výherní” kola a nějaké další hry pro děti. Za 10 švédských korun si můžete vsadit na číslo 1-8 a doufat, že kolo se zastaví zrovna na tom vašem. Výhrou je čokoláda v ceně 30 švédských korun. Tak snad jde zisk tohoto casina alespoň na podporu místní radnice, protože jinak nevím, co ty děti učí. Chvíli ještě sledujeme tanec kolem májky a najednou je konec akce. Podle rozvrhu na webu měla končit v šest hodin, ale v půl páté už asi všichni spěchají domů na večeři a palouček je najednou liduprázdný.

Přesouváme se k asi hodinu vzdálenému jezeru Vanern, největšímu jezeru ve Švédsku. Chceme jet na nocoviště, které jsme náhodou objevili před dvanácti lety, když jsme tu byli poprvé. Dokonce nacházíme tu správnou odbočku, k naší smůle ale už s cedulí zákaz vjezdu a závorou. Zřejmě bylo moc oblíbené. Dáme si u jezera alespoň rychlou véču a jedeme na jiné parkoviště, tentokrát už podle aplikace Park4Night. To klaplo na výbornou - parkujeme asi sto metrů od jezera. Je devět večer a slunce zapadá až v půl jedenácté. Stíháme tak ještě koupačku a pak sedíme na skále a pozorujeme západ slunce. Voda je krásně teplá, ale je to nejspíš tím, že mělčina po kolena sahá tak sto metrů od břehu. Nakonec docela slušně na větru promrzáme a tak jsme rádi, že si v autě můžeme na chvíli zatopit a rozmrznout.