Den 2: Vstříc Německu

Vstáváme za ranního kuropění, tedy asi v devět hodin, a připravujeme snídani - tvaroh s banánem a kakaem. Poté se vydávám do nedalekého keříku vykonat rituály. Do auta si zatím netroufám. A vlastně ani nechci, dokud to není nutné.

Dokud jsme ještě v ČR, tak si zařizujeme cestovní pojištění. Není to úplná sranda, většina pojišťoven neumí s takovou dlouhou dobou pojištění pracovat. Nakonec to přišlo na krásných 8500 Kč, na 4 měsíce, s připojištěním “bezstarostná jízda”, které by nám v případě nouze mělo zajistit odtah do servisu (do 150 km), případně nějaké drobné opravy.

Vyrážíme tedy asi v 11 hodin, směr Drážďany. Projíždíme krásnými zatáčkami Krušných hor a říkáme si, že je někdy musíme omrknout i z Německé strany. Vím, že v okolí Altenbergu je hodně běžkařských tras, tak se sem třeba vydáme v zimě.

Drážďany objíždíme po obchvatu a neopomeneme se stavit v německém Hornbachu, abychom mohli porovnat, jak si stojí oproti tomu “našemu” v Chuchli. Zprvu nás německý layout zmate, ale jinak to mají celkem fajn. A řekl bych i větší výběr. Nicméně to není proč tu doopravdy jsme - chceme si zde koupit přídavný zámek na zadní dveře. Takový ten, co si dáte zevnitř na dveře do bytu. Je to čistě pro lepší pocit, aby do auta v noci někdo nevlezl. Boční dveře máme zajištěné patentovaným způsobem, provázkem s karabinou. Nejdou tak otevřít víc, než jeden centimetr, a k provázku se tak zvenku nedá dostat. Pak už zbývají jen přední dveře, ale než by se někdo protáhl kolem sedadel, tak se člověk snad probudí a může nějak reagovat.

Hned na parkovišti jdu zámek montovat. Ne až tak proto, že by mi stavba auta tolik chyběla, jako spíš proto, abych zjistil, že jsem si koupil ty správné šroubky. Nekoupil. Musím ale počkat, až přejde mini bouřka, protože se mi nechce běžet přes parkoviště a kličkovat mezi kroupami. Radši si tedy dám rychlou náhražku oběda v podobě chleba se salámem. Na druhý pokus už to klapne a zámek je přimontován a funkční. Sice trochu nakřivo, ale co byste chteli, v polních podmínkách.

Jsou tři hodiny a konečně se vydáváme na cestu. Teda, nejdřív si musím uvařit kávu. Alespoň v tomhle jsme konzistentní. Valíme to po německých dálnících směrem na Hamburg a užíváme si výhledy na větrné elektrárny a práce na silnici. Po třech hodinách za volantem velím čůrpauzu a potácím se ven z auta, div se mi nepodlomí kolena. Na odpočívadle nacházím v aplikaci Park4Night pěkné parkoviště kousek od Hamburku, ještě asi hodinu cesty.

Na parkoviště přijíždíme kolem deváte hodiny. Cestou jsme se totiž ještě stavili u větrného mlýnu, který jsme viděli od silnice. Vyhrazený plácek pro campery je sice plný, ale přilehlé parkoviště pro osobáky je prázdné, teda až na pár pozdních příjezduvších karavanů, jako jsme my. Parkujeme tedy u kraje pod stromy a jdeme do hajan.

Stav tachometru: 661 km