Den 13: První koupání

Dnešní den nebyl až tak zajímavý, protože jsme opět absolvovali několika hodinový přesun autobusy. V plánu bylo jet někam na pláž a majitel hotelu nám poradil, že vlastní další hotel v městečku Polhena, které je blízko Matary. Původně jsme chtěli jet do Mirrisy, ale prý je tam moc turistů a v Polheně jsou jen místní. Nechali jsme se tedy vyhodit nejblíže, jak to šlo a do Polheny asi 2 km došli pěšky. Měli jsme vyhlídnutý ještě jeden guest house, protože ten, který nám doporučil majitel toho včerejšího, neměl moc dobré hodnocení na booking.com. Nejprve jsme omrkli ten druhý a i když se nám zdál celkem slušný, řekli jsme si, že zkusíme ještě ten doporučený. Cestou nás ale odchytl starší pán z Belgie a že prý bydlí v jednom guest housu, kde se dnes uvolnil pokoj, že je to levné a majitel je super. No tak proč ne, šli jsme se tam s ním podívat. Pokoj vypadal skvěle a byl jen za 1300 LKR na noc - naše nejlevnější ubytování. Už jsme tedy nikam dál nepokračovali a zůstali tady.

Nutno dodat, že tím, že to tu není až tak turisticky oblíbená destinace, je tu všude spousta odpadků. Toho jsme si ostatně všímali po celé Srí Lance. Odpadkové koše či popelnice tu neexistují a lidi prostě hází odpadky do lesa. Ti slušnější je pak pálí u sebe na dvorečku či na kraji silnice, a to včetně plastů. Náš spolubydlící nám ale tvrdil, že se tu snaží a jednou denně odpadky uklízí. Je pravda, že na pláži jsme pak ráno viděli někoho chodit a sbírat odpad, ale do křovíčka za ní, které bylo plné odpadků, už nedošel.

Odpoledne jsme poprvé za náš pobyt zde vyrazili na pláž. Ta byla naprosto plná místních, z 99% kluků, kteří tvořili zvláštní rojnici 10 metrů od břehu. Patrně tu neumí moc dobře plavat. Na plavání to ale stejně nebylo, protože foukal dost silný vítr a voda nám šplouchala do očí. Místní ženy se tu koupají zásadně oblečené a Lucka tak ve svých plavkách přitahovala pohledy. Do vody to ještě šlo, když se zrovna objevila průrva v rojnici, ale z vody to bylo horší a musel jsem ji doprovázet. Místní hoši se k nám stahovali jak žraloci, a to i pod vodou. Již dříve jsme se tu smáli, že děti v autobuse hrají nenápadnou hru “sáhni na bílého”, ale tady to až tak příjemné nebylo.

Moře je tu teplé, možná až moc. Zítra by to snad s tím počtem lidí na pláži mělo být lepší, protože dnes je neděle. Večer jsme šli ještě na procházku, podívat se zda neuvidíme na pláži nějaké želvy, jak kladou vejce. Ty jsme sice neviděli, ale zato jsme viděli spousty krabů, zahrabávajících se do písku, případně poustevníky táhnoucí svou kradenou ulitu.