Den 3: Lví skála
18. 2. 2016
Vstáváme v 6:30, abychom byli brzy na nádraží a mohli jet do Dambully. Jdeme ještě na vlakové nádraží zarezervovat vlak na neděli (21.2.) do Elly. Prý už je plno, tak jsme trochu zaskočení a přemýšlíme, co budeme dělat. No nic, to necháme na budoucím Ondrovi a Lucce, kupujeme sladké housky a jdeme na bus. Jedeme “express” busem, což je o trochu menší rachotina, mini-bus pro asi 25 lidí, dokonce klimatizovaný. Cesta vyjde na 180 LKR na osobu a trvá asi hodinu a půl. Kandy je trochu v horách a tak je to samá zatáčka, cestou se snažím psát deníček, ale na těch hrbolech to moc nejde.
V Dambulle nás hned po vystoupení z autobusu začne obskakovat snědý mladík, který se nás vyptává do jakého jdeme hotelu. Již vycvičení z předchozích setkání ho chvíli ignorujeme a snažíme se ho setřást. Nedá se a ukazuje vizitku z Takeshi Inn, což je náš guest house (opět rezervovaný přes booking.com). Suše říkám, že to je náš hotel, nahazuji bágl a chystám se odejít. Mladík ale z vesela hlásí, že je to jeho hotel, že je majitel a že nás tam zadarmo odveze svým tuk tukem. Čumíme na sebe jak puci, ale jdeme s ním. Ptáme se, jak věděl, že přijedeme. Vysvětluje cosi ve smyslu, že mu někdo volal, že jedou z Kandy dva sejři (takto to neříkal :)). Tam-tamy tu tedy fungují na výbornou.
Guest house je super, pokoj zatím nejčistší. Jsme v druhém podlaží, kde je zatím jen jeden pokoj, další dva jsou nedostavěné, stejně tak jako zábradlí - máme si prý dávat pozor… Obecný poznatek, který jsme si další dny ověřili, je, že se tu staví na etapy. Postaví se jedno podlaží a nechají se trčet roxory. Není to ale jako v Řecku, kde takto stavba končí. Tady se na to časem postaví podlaží druhé, prostě až budou peníze. V Takeshi Inn jsou ještě dál a staví takto na etapy i pokoje pro hosty v rámci jednoho podlaží.
Po krátkém odpočinku se v 11:30 balíme a jdeme se najíst do blízké stravovny. Tlačíme do sebe pálivé taštičky a čekáme na bus do Sigiriya, kde máme v plánu navštívit stejnojmennou památku, tedy skalní vyvřelinu tyčící se 200 m nad okolní pláně, na jejímž vrcholku byla v 5. století vybudována pevnost a později přestavěna na buddhistický klášter. Naše zatím nejdelší čekání na autobus končí po 40 minutách a asi 5 odmítnutých tuk tukářích.
Cestou od autobusu ke skále jdeme kolem vodního příkopu oddělujícího cestu a samotný areál Lví skály, vidíme opice a naše první metr dlouhé varany. Jdeme pro vstupenky. 4260 LKR na osobu. Ehm, cože? To je asi 700 Kč. Uf. No nic, platíme tyto nekřesťanské peníze a jdeme do areálu pevnosti. Procházíme dalšími zahradami, tentokrát plnými různých bazénků, ve kterých jsou prý dodnes funkční vodotrysky - tedy pouze když prší a je dostatečný tlak vody.
Během výšlapu se docela zapotíme, občas trošku sprchne a tak je dost vlhko. To v kombinaci s nechutným teplem způsobuje, že naše kůže je neustále pokrytá potem, který se ne a ne odpařit. Asi jako v sauně. Cestu nahoru nám ale zpříjemňují výhledy na opice a cedulky varující před útoky sršňů - co že to? No naštěstí žádné sršně nevidíme. Zato ale potkáváme početné skupiny uniformovaných dětí, které mají patrně školní výlet. Nejspíše se ale jedná o několik škol, protože jich je tu fakt hodně. Učí se tu vůbec někdy?
Prohlížíme si malby Sigiriyjských prsatých krásek, které se nachází asi tak uprostřed 200 m vysoké vertikální stěny. Jak se sem dostaly, je nám záhadou. Většina jich je ale příliš poškozených a z několika set se jich dochovalo jen pár. Nahoře na skále fouká silný vítr a tak při prohlídce základů stěn paláce konečně osycháme. Výhled je opravdu pěkný, nicméně zhodnocujeme to celkově tak, že za 700 Kč na osobu to opravdu nestálo.
Vracíme se asi kilometr zpět do vesničky Sigiriya a čekáme na autobus. Přijde k nám tuk tukář, že prý nás za 200 LKR hodí zpět do Dambully, protože tam má stejně cestu. Bus sem stál asi stovku, takže to bereme. Dobře jsme udělali, protože cestou začíná asi největší slejvák, který jsme tu za celou dobu viděli. Večer už jdeme jen do místní restaurace pro bělochy (klimatizované) a nakoupit nějaké jídlo na zítra.