Den 7: Kostel pohřbený v písku, Dánsko

Další noc, kdy jsme spali jak zabití. Podle hodinek mám spací score 93, tolik jsem doma snad nikdy neměl. Po snídani zjišťujeme, že naše parkoviště nemá záchod. Jak to? Nicméně parkoviště o 200 metrů dál ho má, takže jsme zachráněni. Dnes se nám daří vyjet zhruba kolem desáté, což je nový rekord.

Stavíme asi v asi pět kilometrů vzdáleném městečku, které sice asi není ničím zajímavé, ale má hezkou pláž, chatičky, a tak, takže jdeme na procházku. Obdivujeme chatovou architekturu a říkáme si, jak to musí být super, když jediné, co tu ty lidi dělají je, že posekají průchod skrz metr vysokou trávu od auta k chatě. Chatky jsou tu zasazené do přírody, mírně zahrabané jako ochrana proti větru, a kolem rostou několika metrové růže a keře černého bezu. Vracíme se do města a odhalujeme další záchod. Je to tu prostě skvělý. Pokračujeme na druhou pláž, kde se doslova válí obrovský betonový bunkr. Je celý nakřivo a napůl zasypaný v písku. To jednou bude zajímavý nález.

Po návratu do auta vaříme rychlý oběd, špagáty s kečupem a sýrem, jako za mlada. Dost si na tom pochutnáváme, překvapivě. Kafíčko si jdeme vypít na lavičku s výhledem na pláž. Idylka.

Další zastávkou je asi hodinu vzdálená písečná duna. Podle všeho největší v evropě. Každý rok migruje o 18 metrů a zřejmě se nehodlá zastavit. Jsem zvědavý, jeslti jednou dorazí do svého cíle, ať už je to kdekoliv. Nikdy jsme o Dánsku nepřemýšleli, jako o zemi s tak zajímavou přírodou, ale přece takovou zemí je. Duna má rozlohu dva kilometry čtvereční a pohled na takovou masu písku je dost zajímavý. Hlavně tím, že vystupuje z borového lesa a vůbec, lesy jsou všude kolem. Trávíme zde asi 2 hodiny, procházíme se na boso v písku a snažíme se tu krásu nějak zachytit na fotky a videa.

Následuje krátký přesun ke kostelu, který je, možná už vás to nepřekvapí, taky zasypaný pískem. Kostel je z 13. století, ale zůstala z něj jen věž (z 15. století). Zbytek pohltil písek a čas. Dokonce je věž otevřená a dá se jít až do jejího nejvyššího patra. Sice jsou schody úzké jak myší díra a ve věží bydlí naštvané vlaštovky, ale jinak je to moc pěkná podívaná.

Na parkovišti u kostela se bohužel nedá přenocovat, ale až tak nám to nevadí, protože tam jsou stejně komáři. Přesouváme se tedy asi pět minut autem na jiné, asi tak padesát metrů od moře, kde je krásný klid. Řekl bych, že máme asi dost štěstí na počasí, protože podle všeho tady dost často hodně fouká vítr. My ale máme úplné bezvětří a ještě k tomu na západ slunce vysvitlo mezi mraky slunce.

Večeříme už jen šopský salát a jdeme si dát za auto sprchu. Aj, nastala chyba, zapomněl jsem ohřát vodu. Chci to tedy napravit a zjišťuju, že naše baterka už to asi nedá, protože máme jen 38 %. Nechápu, jak je to možné, ale asi jsme ji včera fakt vysáli a tím, že jsme dnes nikam nejeli, a bylo zataženo, tak se neměla jak dobít. No nic, sprcha je tedy pouze vlažná, což je i tak příjemné.

Stav tachometru: 1482 km