Den 11: Cesta z města 2

Ráno, po neméně královské snídani, jsme se vydali na cestu k deštnému pralesu Sinharaja. Ukázalo se, že tohle byl asi nejhorší den naší dovolené. Tuk tukem jsme se nechali odvézt na hlavní křižovatku u Uda Walawe, kde se dá chytit autobus do města Embilipitiya, které je takovou přestupní stanicí. Po asi 2 hodinách se dostáváme na místo, kde si kupujeme něco k jídlu a hledáme bus do městečka Deniyaya, kde by si nás už měl vyzvednout majitel našeho guest house. Jízda busem do Deniyaya je peklo. Jednak jedeme nějakou totální okreskou o šířce autobusu, na které místy ani není asfalt, a druhak bus jede tak pomalu (jinak to v těch zatáčkách ani nejde), že bychom tam snad byli rychleji pěšky.

Po 3 hodinách tohoto utrpení se dostáváme do Deniyaya a voláme majiteli guest housu. Prý sem nejezdí, že musíme ještě dál, do vesnice Mederipitiya. Ach jo. Za chvíli k nám přiskočí cizí pán, že prý jestli jedeme do Sinharaja Hostelu - odpovídáme, že ano, a on že nám volá majitel a podává nám svůj telefon. Nevěřícně na něj zíráme. Majitel nám ale pouze zopakoval, co už jsme věděli. Asi se chtěl ujistit, že opravdu víme kam máme jet. No nic, čekáme půl hodiny na další bus a pokračujeme dál.

Když si myslíme, že už nemůže být hůř, nastupuje do autobusu asi tak celá škola dětí, které si snad musí stát na hlavách. Je tak narváno, že se nedá dýchat. Naštěstí jsme u okna, takže přežíváme. Na místě na nás už čeká tuk tuk a následuje ještě asi 3 km dlouhá cesta, či spíše tankodrom. Celkem nám tato 60 km dlouhá cesta trvá 6 hodin. Jsme totálně vyřízení. Jsou tři odpoledne a my přemýšlíme, co teď. Můžeme jít do pralesa hned a nebo jít zítra ráno. Volíme zítřek, abychom si to více užili, když už jsme se sem táhli takovou dobu.

Majitel nám vysvětluje, že náš pokoj je ještě dalších 200 metrů daleko, ale že nám může cestou ukázat “dormitory”, tzn. hostel, pokoj pro víc lidí, který by nám nechal za stejnou cenu jen pro nás dva. V pokoji jsou sice dvě palandy, ale vypadá moc pěkně, a sdílená koupelna je taky super, dokonce i se sprchovým koutem, což tu nebývá zvykem. Sprchy jsou zde totiž tradičně společně se záchodem. To se vám možná zdá normální, mít záchod v koupelně, ale tady sprchu běžně nic neodděluje, spolu s vámi tedy osprchujete i záchod a celý zbytek koupelny. Palandy využíváme k tomu, že si mezi ně natáhneme šňůru a pereme si nějaká trika.

Jdeme ještě na krátkou procházku po okolí, ale více méně se dá jít pouze po cestě, po které jsme sem přijeli. Večer se zaposloucháme do zvuků pralesa, kde bzučí všelijací hmyzáci tak, že skoro není slyšet vlastního slova. Komára tu ale neuvidíte, protože zdejší ekosystém je natolik vyvážený, že se tu komáři nemohou přemnožit tak jako třeba v okolí měst.