Den 5: Skalní chrám Aluvihara

Dnes jsme si přispali, do 8 hodin. Hned před guest housem jsme si už profesionálně zastavili autobus směr Kandy. Cestou jsme ale vystoupili u skalního chrámu Aluvihara. Zdolali jsme prvních pár schodů a už jsme s těmi batohy měli dost. Naštěstí jsme si je mohli nechat v boudě, kde prodávali vstupenky. Vstupné bylo tentokrát levné, 250 LKR na jednoho. Před samotným chrámem jsme si ale ještě vyšlápli kopec, skrz džungli, nahoru k obrovskému zlatému Buddhovi, shlížejícímu dolů do údolí. Celkem nic ale nahoře nebylo, jeden mnich a zvonice. Ani fotky ze shora za moc nestojí, protože bylo poledne a světlo tak nepřálo. Chrám samotný byl spíš menší, zasazený mezi několik skal. Turisty se snaží nalákat hlavně na malby buddhistického pekla, kde je velmi názorně ukázané, co se stane bezvěrcům (různé napichování, párání, odsekávání atd.). V jedné z místností mají dokonce na tyto motivy sochy.

Lucce opět není dobře a tak se bez zastávky na jídlo raději vydáváme do Kandy. Tam se občerstvíme v naší oblíbené džusárně u chrámu a hned je nám líp. Taky máme v plánu vyměnit nějaké peníze, protože už se nám zásoby tenčí a Kandy je poslední velké město. Jdeme do první banky, kterou vidíme a zde nám policista sdělí, že je sobota a tak je zavřeno. A že zítra bude taky zavřeno, protože je neděle a v pondělí je úplněk, takže taky nic. Další banky mají prý taky zavřeno a musíme si jít vyměnit peníze ke zlatníkovi. Další místňák nás tam ochotně dovede. Kurz je celkem dobrý, ale pouze na velké bankovky. Měníme tedy 50 USD a 50 liber, protože jiné velké bankovky nemáme. Cestou k autobusu se pak zastavujeme v obchoďáku, který ve zdejší špíně působí jak z jiného světa. Uvnitř nacházíme asi 4 otevřené banky. Opět se nám potvrzuje, že nemáme nikomu věřit ani nos mezi očima, hlavně pokud by z toho mohl mít peníze či alespoň provizi.

Na netu jsme se dočetli, že v případě plného vlaku je lepší jet do Peradeniya (tam je ta botanická zahrada), kde vlak staví ještě před Kandy. V Kandy totiž nastupuje hodně lidí a člověk má tak větší šanci, že se do vlaku vejde. Jedeme tedy busem do Peradeniya a pak šlapeme asi kilometr a půl k našemu guest housu, protože jsme tvrdohlaví a nebudeme přece platit tuk tukářům :). Dostáváme pokoj pro 4 lidi, protože je prý stejnak volný. Večer se pak potkáváme s dalšími hosty - dvě holky z Chille, které jsou na cestě už asi 2 měsíce (Vietnam, Thajsko), a starší pár Britů, kteří jsou na Srí Lance už 5 týdnů. Ti dnes přijeli z Elly, tak nám radí, co tam navštívit. Chillanky jedou zítra stejným vlakem, takže s těmi se ještě uvidíme.