Den 6: Cesta z města (do Ella)
21. 2. 2016
Vstáváme v 6 hodin, abychom v 7 mohli vyrazit na nádraží. Tuk tuk nás tam hodí za 200 LKR (trochu moc za dva kilometry) a my si kupujeme lístky do Elly za 230 LKR na osobu. Na všemožné rady jsme na nádraží asi hodinu před odjezdem vlaku, ale úplně zbytečně, protože lístek prodají každému, klidně pět minut před odjezdem. Nástupiště se postupně plní turisty a my začínáme mít obavy, abychom se do vlaku vešli.
Vlak přijíždí na minutu přesně v 7:30 a je tak plný, že lidi visí ven ze dveří. S napětím čekáme, až někdo vystoupí, ale to se neděje. Místňáci se tlačí dovnitř a záhadně mizí v davu lidí. Kam se tam sakra vejdou? Pobíháme ode dveří ke dveřím a přemýšlíme kudy dovnitř. Další vlak jede za 3 hodiny a nemáme důvod si myslet, že bude prázdnější. Hlavně se nám tady nechce čekat. Nakonec se obrňujeme zkušenostmi z pražského metra (a přidáváme asi tak 10x tolik) a tlačíme se batohy napřed dovnitř. Místní, co už jsou ve vlaku, nám ochotně pomáhají, táhnou nás a tlačí. Uf, jsme tam, nechápeme jak. V tlačenici sotva dýcháme, ale jsme tam! Prý v Kandy vystoupí hodně lidí a že si i sedneme. Kéžby. V Kandy sice pár lidí vystupuje, ale ještě víc jich nastupuje! Alespoň se ale z uličky u dveří dostáváme do dál do vozu, kde je o něco menší tlačenice a nad hlavou nám vrčí větráky, což znamená dýchatelný vzduch. Také už nejsme u otevřených dveří, takže nehrozí, že vypadneme ven. No ale i kdyby, tak vlaky tu jezdí tak pomalu, že stačí naskočit o vagon dál.
Takto trávíme 3 hodiny (z celkových 7). Každou chvíli se davem lidí prodírá prodejce jídla, oříšků, taštiček, ovoce, stíracích losů a kdoví čeho dalšího. Uvolňují se dvě sedadla a spolucestující Francouz, kterého jsme předtím pustili dál za nás, nám je podrží. Smrskáváme se a zveme ho, aby si sedl také. Další tři hodiny jedeme ve třech na dvou sedadlech. No lepší než drátem do oka. Dáváme se s Francouzem do řeči - cestuje sám, protože už neměl dva roky dovolenou a jeho snoubenka těsně před odjezdem musela cestu zrušit kvůli práci. Prý ho ale donutila jet. Trochu smutné, asi by se mi samotnému nikam nechtělo. Náš spolucestující nakonec vystupuje kousek od Nuwara Eliya, protože mu v Elle zrušili rezervaci ubytování a bojí se, že by tam žádné nesehnal. Jak se ukazuje později, jeho obavy byly liché, protože nám ubytování nabízí na každém kroku.
Poslední hodinu jízdy z okna pozorujeme čajové plantáže rozeseté po kopcích. Je to fakt pěkná podívaná a chápeme, proč všichni jízdu vlakem do Ella doporučují, nicméně opět vážíme, zda za to ty 3 hodiny v tlačenici stály. Později zjišťujeme, že jsme si vybrali fakt blbý den, protože zítra je pondělí v úplňku, což znamená důvod pro oslavu a zřejmě tedy i pro cestu vlakem.
V Ella konečně pociťujeme mírné ochlazení (z 30-ti na asi 25 stupňů) a hledáme naše ubytko. Na adrese z booking.com je samozřejmě hotelů spousta, jen ne ten náš. Policista nám nakonec poradí, kterým směrem se vydat, ale že je to 2 kilometry a máme si vzít tuk tuk. To určitě… Voláme majiteli guest housu, kterému ale v tom hluku nerozumíme ani slovo. Nakonec nám volá zpět jeho žena, se kterou se konečně domlouváme co a jak. Jdeme tedy zpět k nádraží a zjišťujeme, že náš guest house je hned přes koleje! To jsme si mohli tu cestu dolů do vesnice ušetřit. Rozhodně to ale nebyly 2 kilometry, spíš necelý jeden. Opět se nám potvrzuje, že jak jde o nějaké peníze či provize, nesmíme věřit ani policistům.
Ubytování i jídlo je tu trochu (2x) draží, asi vysokohorská (či spíše vysoko-turistická) přirážka. Je to tu ale moc hezké, restaurace jsou celkem hezky upravené a není tu tolik odpadků, jako všude jinde na Srí Lance.