24. 2. 2016
Dnes jsme se vydali na nejvyšší vrchol blízkého okolí, Ella Rock. Museli jsme si předem na netu najít mapku (díky TripAdvisoru), protože značení tu neexistuje. Zato tu ale jsou místní “průvodci”, kteří vás mile rádi za pár tisíc rupií odvedou na vrchol. No to určitě. Vybaveni mapkou a instrukcemi od majitele guest housu vyrážíme po kolejích směr Kandy. Potkáváme další pár, Holanďani, kteří mají stejný plán (a stejnou mapku). Společnými silami odrážíme nabídky průvodců a nacházíme tu správnou odbočku z kolejí. Pak už jde vše jak po másle a v podstatě jdeme po jedné pěšině až na vrchol. Je to pěkný krpál, ale za dvě hodiny jsme nahoře, totálně propocení. Vrchol hory je pokrytý eukalyptovým lesem, který v nás zanechává zvláštní pocit. Stromy jsou hubené, vysoké, krásně rovné. Listy eukalyptu nádherně voní. Některé stromy mají ohořelou kůru, asi tu občas dochází k požárům.
23. 2. 2016
Dnešní noc už byla lepší, důkladně jsme se oblékli. Vstáváme v 5:30, abychom mohli vlakem v 6:40 do Haputale, odkud máme naplánovaný výšlap na Lipton’s Seat, tedy místo, kam se chodíval Sir Thomas Lipton kochat svými latifundiemi. Zhruba 25 km vlakem zdoláváme již za jednu hodinu a v 7:40 jsme v Haputale. Ptáme se slušně oblečeného pána, který jde evidentně do práce, odkud jede autobus do Dambatenne, což je náš výchozí bod a zároveň také čajová továrna, postavená v roce 1890 přímo panem Liptonem. Její návštěvu ale necháváme na odpoledne a vydáváme se nahoru na Liptonovo sedátko. Nejprve ale musíme odehnat tuk tukáře, kteří nám tvrdí, že těch 6 kilometrů nemůžeme ujít. Je to sice celou cestu do kopce, ale po silničce vinoucí se mezi čajovými plantážemi. Stále si tedy užíváme nádherné výhledy a cesta nahoru je lepší, než samotný pohled seshora. Fotíme si i nějaké sběračky čaje, o kterých jsme se dočetli, že jsou to potomci tamilských hinduistů dovezených sem z Indie, a vlastně tu tak trochu otročí. Dostávají sice zaplaceno, ale pouze zhruba 80 Kč denně a práce je neskutečně náročná. Navíc prý ani nemají žádné doklady a tedy nemají nárok na lékařskou péči či zdravotní pojištění. Denně musí nasbírat asi 20 kg čaje, na slunci, ve větru či dešti. Plantáže jsou v kopcovitém terénu, plné hadů, pijavic a další havěti. Člověk se pak na ten čaj začne dívat z trochu jiné perspektivy.
22. 2. 2016
Tak s tímhle jsme nepočítali - v noci nám byla zima! Noční teploty tu klesají na 13 stupňů a přikrývky jsou dost tenké. Zítra se tedy musíme na noc trochu obléci. Nicméně i tak spíme do osmi hodin a po již obligátních snídaňových banánech jdeme pokořit Little Adam’s Peak, což je místní mini kopie Adam’s Peaku.
21. 2. 2016
Vstáváme v 6 hodin, abychom v 7 mohli vyrazit na nádraží. Tuk tuk nás tam hodí za 200 LKR (trochu moc za dva kilometry) a my si kupujeme lístky do Elly za 230 LKR na osobu. Na všemožné rady jsme na nádraží asi hodinu před odjezdem vlaku, ale úplně zbytečně, protože lístek prodají každému, klidně pět minut před odjezdem. Nástupiště se postupně plní turisty a my začínáme mít obavy, abychom se do vlaku vešli.