Den 7: Kolem Elly

Tak s tímhle jsme nepočítali - v noci nám byla zima! Noční teploty tu klesají na 13 stupňů a přikrývky jsou dost tenké. Zítra se tedy musíme na noc trochu obléci. Nicméně i tak spíme do osmi hodin a po již obligátních snídaňových banánech jdeme pokořit Little Adam’s Peak, což je místní mini kopie Adam’s Peaku.

Asi po hodině jsme nahoře, výšlap byl celkem v pohodě. Nedalo nám to ale a šli jsme ještě na vedlejší kopec, což už byl docela krpál, tak jsme si trochu mákli. Výhled do okolí byl moc pěkný a společnost nám dělala skupinka třech psů. Těch je tu mimochodem všude spousta, protože zde nefunguje odchyt a utrácení zatoulaných psů, tak jako u nás. Na jednu stranu je to hezké, že zde psy neutrácí, na druhou stranu někteří jsou fakt v dost zbědovaném stavu, hladoví a vypelichaní. I když bychom chtěli, tak si je raději nehladíme, abychom od nich nechytili nějaké blešky. Já vím, jsou to blechy psí, ty na člověka nejdou, ale i tak.

K obědu si kupujeme Curd, v překladu tvaroh, který se zde ale dělá z buvolího mléka. Chutná to jako něco mezi jogurtem a tvarohem, každopádně je to moc dobré. Hlavně pokud to člověk doplní banánem či papájou. Po obědě odpočíváme a schováváme se před poledním sluncem a ve dvě hodiny vyrážíme na další místní “zajímavost”, Nine Arch Bridge. Ne, že bychom u nás neměli viadukty, ale tady to třeba bude zase něco jiného.

Pěšky nám to opět trvalo asi tak hodinu a když jsme dorazili na místo, ptáme se první rodinky, která sedí u viaduktu, zda pojede vlak. Prý ne, už jel a další jede asi za dvě hodiny. No nic, přecházíme viadukt a trochu se zarazíme, když vidíme dva policisty se samopaly. To, že jdeme po kolejích je nijak nevzrušuje, asi to tu hlídají před Tamilskými tygry (jsou tu ještě nějací?). Na druhé straně už sedí lidí daleko více a tak si dáváme malou pauzu se sušenkami. Asi za 5 minut slyšíme troubit vlak! Honem, kde je foťák! Uf, něco máme :). Když už jsme v tom, fotíme si ještě policisty, kterých se předem raději zeptáme, zda můžeme. Jakmile to vidí ostatní, jdou si je fotit taky, či se rovnou fotit s nimi.

Zpátky máme v plánu se vrátit po kolejích, nejprve ale musíme projít asi 50 metrů dlouhým tunelem, kde nám nad hlavou létají netopýři. Vlaky tu jezdí asi tak 10x za den, takže je to v pohodě a nic nás nepřejede. Hned za tunelem nás vyděsí cedulka, že tato cesta je opuštěná a máme si dát pozor na zloděje, a pokud už zde musíme jít, tak nemáme nosit nic cenného. No, však s sebou máme jen dvě zrcadlovky, nějaké objektivy a všechny naše peníze… Je to ale v klidu, dokonce cestou potkáváme ještě další policejní stanoviště. Po kolejích se jde pěkně blbě, pražce jsou na jeden krok moc blízko a ob jeden pražec je to zase moc daleko, připadáme si jak tučňáci. Jinak místní zde koleje zcela běžně používají jako pěší trasu, no asi lepší jak chodit skrz džungli.

K večeři si dáváme pizzu, abychom si trochu odpočali od smažené rýže. Za 1200 LKR se najíme oba, ale je fakt, že bychom snesli i větší. Bohužel větší už nemají, tato byla “jumbo”. Na zítřek jsme měli naplánovaný přesun k Horton Plains, ale po přečtení recenzí na netu tento výlet zcela rušíme. Je to předražené, plné turistů a zase tolik tam toho k vidění prý není.